Na specializované výstavě pro zdravotně postižené Nonhandicap řekla přednostka rehabilitační kliniky Všeobecné fakultní nemocnice Olga Švestková, že České republice chybí komplexní zákon o rehabilitaci. Ten by se měl zabývat nejen zdravotní, ale i sociální a pracovní rehabilitací.

Zákon by měl pomoci lidem, o nichž se zdravotníci budou domnívat, že budou po zbytek života handicapovaní. Už v tomto okamžiku by se mělo uvažovat o tom, co je třeba udělat, aby mohli žít s rodinou, aby mohli případně pracovat a co je k tomu nutné zajistit.

Přednostka Švestková míní, že snaha zdravotníků, sociálních pracovníků, zdravotně postižených i jejich rodin něco změnit je obrovská, ale nestačí jen "mít dobré srdce". Lidé musí mít především znalosti a musí také existovat legislativní podklad, příslušný systém a organizace.

Nový zákon by měl také změnit kritéria pro stanovení kdo je a kdo není handicapovaný. Světová zdravotnická organizace stanovila určitou klasifikaci, kterou přijala Evropská unie. V České republice se ale handicapovaní hodnotí podle jiných kritérií.

Švestková uvedla, že podle legislativního plánu vlády by teoreticky mělo již nyní existovat paragrafové znění zákona o rehabilitaci, ale ve skutečnosti nebyl ještě schválen ani věcný záměr zákona. Pokud takový zastřešující zákon nebude přijat, nepodaří se logicky provázat záležitosti spojené se zdravím, se vzděláváním, sociální problematikou a zaměstnaností.

V Evropě se už od zahájení léčby uvažuje o tom, co bude následovat a jak by to bylo možné zařídit. Přednostka Švestková míní, že většina českých politiků a zákonodárců není zákonu o rehabilitaci nakloněna zřejmě z toho důvodu, že této problematice moc nerozumí.

V rozvinutých zemích se podíl lidí s různými formami zdravotního postižení pohybuje od 10 do 14 procent. Lze předpokládat, že v České republice jich žije přibližně 1 milion.