Návrh věcného záměru zákona křtí ohněm především odboráři a ekonomové.

Naděje, že 1. ledna 2006 nabude účinnosti už několikrát pohřbený zákon o sociálních službách, spojuje v posledních měsících autory i kritiky jeho věcného záměru. Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV), Národní rada zdravotně postižených (NRZP) i Odborový svaz zdravotnictví a sociální péče (OS ZSP) se vzácně shodují na tom, že porevoluční situaci v sociální oblasti už nelze prodlužovat. Zcela reálnou hrozbu, že zákon v požadované době nevznikne a jeho osud bude po nových volbách znovu nejistý, posilují podle předsedy odborového svazu Jiřího Schlangera jednak obavy z příliš velkého zatížení veřejných rozpočtů, jednak množství nedořešených souvislostí, pro které bude obtížné napsat paragrafové znění.

Vstřícný, ale nereálný návrh

"Podařilo se nám prosadit všechny naše připomínky, které jsme měli k původní verzi návrhu věcného záměru zákona o sociálních službách. Navíc jsme obhájili názor, že celý systém sociálních služeb je výrazně deficitní a potřebuje další finanční prostředky," uvádí předseda NRZP Václav Krása ve speciálních novinách o legislativě pro zdravotně postižené Skok do reality. V následující větě oceňuje přístup náměstkyně ministra Škromacha Ludmily Müllerové, která rovněž tvrdí, že sociální služby jsou hluboce a dlouhodobě podfinancovány (viz Zákon je jako vaše dítě, ZDN 25/2004). Slibované tři miliardy korun na reformu systému sociálních služeb, na kterých se shodla vládní koalice, však podle názoru ministerstva financí a odborového svazu zdaleka nebude stačit. "Spočítali jsme to a shodli jsme se s ministerstvem financí na tom, že nárok na zvýšení prostředků by dělal víc než deset miliard korun," tvrdí J. Schlanger. Hlavní příčinou je nárůst mandatorních výdajů státního rozpočtu v souvislosti s navrhovanými pravidly vyplácení příspěvku na péči, o který zdravotně postižení nejvíce bojovali. Hrozbou pro státní kasu však nejsou ani tak zdravotně postižení jako spíše senioři, kterých bude v následujících letech stále přibývat. "Fascinujícím rysem věcného záměru je, že očekává maximálně 215 tisíc příjemců příspěvku, z toho přes 170 tisíc mají být osoby starší 18 let, přičemž celkové výdaje na příspěvky na péči by měly slabě překročit částku 6,5 miliardy korun a spolu s dalšími veřejnými výdaji by zavedení nového systému nemělo stát víc než 12,75 miliardy korun, tedy navýšení oproti statusu quo asi o tři miliardy. Těžko si ale vysvětlit, proč se z celkové populace důchodců přes dva milióny v roce 2006 má kvalifikovat na tuto dávku zhruba osm procent z nich, zejména když definici minimální závislosti obsažené ve věcném záměru splní každý druhý, a navíc přiznaná dávka 500 korun měsíčně zvýší jeho finanční příjem dosti podstatným způsobem a ke všemu bude přiznávána retroaktivně od podání žádosti," napsal pro Ekonom (č. 36/2004) poradce ministra financí Miroslav Zámečník. Určité riziko v této souvislosti připouští i ředitel odboru sociálních služeb MPSV Martin Žárský. "Je pravda, že mezi jednotlivými stupni závislosti může být velmi tenoučká hranice a dokonce jsme zvažovali, že první stupeň by nebyl finančně pokrytý, bylo by pouze uznáno, že ten člověk potřebuje určité spektrum pomoci," říká M. Žárský s tím, že při projednávání návrhu v legislativní radě vlády a pak ve vládě bude dost prostoru pro další diskusi.

"Ministerstvo práce směšuje nárok na službu a nárok na příspěvek na službu. Nárok na službu by se měl odvíjet od toho, zda a jakou službu občan objektivně potřebuje. Taková služba by pro něj měla být přístupná na celém území republiky ve státem garantované kvalitě a regulovaných cenách, aby byla cenově dostupná. Nárok na příspěvek na službu by měl mít pouze ten, kdo prokáže, že vzhledem ke svým majetkovým poměrům a příjmu nemůže nárokovou službu uhradit. Příspěvek by měl být vyplácen pouze do výše, která stačí k pokrytí tohoto individuálního deficitu," uvádí J. Schlanger s tím, že současný rovnostářský přístup by znamenal obrovský nápor na veřejné rozpočty. Podpora odborového svazu předloženému návrhu věcného záměru zákona je podle něj podmíněna dořešením těchto i dalších otevřených otázek.

Z připomínek odborového svazu

- Odboráři odmítají liberální přístup, který dává poskytovatelům volnost při koncipování rozpočtu sociálních služeb (počty zaměstnanců, technické vybavení) v souvislosti s právem požadovat prakticky neomezené množství finančních prostředků z veřejných rozpočtů. Za zásadní považují stanovení maximálních cen sociálních služeb poskytovaných ve veřejném zájmu.

- Pokud se na úřady práce přesune posuzování nepříznivé sociální situace a výplata příspěvku na péči, doporučuje odborový svaz změnu názvu a struktury úřadů práce. Odvolacím orgánem proti rozhodnutí úřadu práce by měl být krajský úřad práce, nikoliv krajský úřad.

- V posledním návrhu věcného záměru zákona o sociálních službách se ošetřovatelská péče stala druhem sociální péče, což odboráři pokládají za nepřípustné. Odborový svaz má zásadní výhradu k tomu, aby ošetřovatelská péče byla v zařízeních sociální péče hrazena ze zdravotního pojištění bez jakéhokoli omezení, například bez indikace lékaře.