S nadcházejícími prázdninami přichází čas letních dětských táborů. Pracovníky pro tyto tábory uvolňují různé organizace a firmy. Za jakých podmínek? Jaké předpisy pro tuto oblast existují?

Péče o mládež na dětských táborech, ať již v pozici hlavního vedoucího, organizátora tábora, oddílového vedoucího, vychovatele, instruktora, zdravotníka nebo hospodáře se považuje za úkon v obecném zájmu. Zaměstnavatel je povinen, nebrání-li mu v tom závažné provozní důvody (například naléhavé výrobní či obchodní zakázky), poskytnout svým zaměstnancům účastnícím se dětského tábora pracovní volno v nezbytně nutném rozsahu, nejvýše však tři týdny v kalendářním roce, a to včetně náhrady ucházející mzdy.
Delší volno je možné sjednat v kolektivní smlouvě (respektive stanovit ve vnitřním předpisu zaměstnavatele). Ovšem v nepodnikatelských organizacích, tedy ve veřejné správě a službách, už bez nároku na náhradu mzdy. Podnikatelé, chtějí-li, mohou být velkorysejší a rozšířit pro své zaměstnance dobu volna i vyplácet náhradu mzdy za dobu přesahující uvedené tři týdny.

PODMÍNKOU JEDEN ROK

Zaměstnavatel uvolní z práce jen toho zaměstnance, který s dětmi nebo mládeží soustavně a bezplatně pracoval nejméně po dobu jednoho roku před konáním tábora. Tuto podmínku nemusejí splnit pracovníci, kteří pojedou na tábor pro zdravotně postižené děti a mládež.

Ostatní zaměstnanci, kteří se do práce s dětmi a mládeží nezapojují po celý rok, ale jen v době konání tábora, si musejí vzít řádnou dovolenou anebo se dohodnout se svým zaměstnavatelem na poskytnutí pracovního volna bez náhrady mzdy; pak si musejí také sami hradit zdravotní pojištění. Organizace nebo osoba, která je pořadatelem tábora, a pro niž je zaměstnanec uvolňován, je povinna, nedojde-li k jiné dohodě, náhradu mzdy vyplacenou zaměstnanci za dobu konání tábora uhradit zaměstnavateli, u něhož je zaměstnanec v pracovním nebo obdobném poměru. Zaměstnavatel může ve zmíněné dohodě s osobou či organizací, pro niž je zaměstnanec uvolňován, od nároku na refundaci zcela nebo částečně ustoupit. Rozšířená náhrada mzdy poskytnutá podle kolektivní smlouvy nebo vnitřního předpisu podniku nad předepsaný rozsah tří týdnů se nerefunduje, náklady na ni nese zaměstnavatel vždy sám.