Změnám v legislativě, které ukončují dlouholeté spory v EU, se přizpůsobí i nedávno přijatý český zákon o vypisování soutěží.

Po čtyřletém dohadování a finálním smírčím řízení mezi Radou Evropské unie a Evropským parlamentem byla schválena novela harmonizovaných směrnic o zadávání veřejných zakázek. Komisař EU pro jednotný trh Frits Bolkestein neskrývá spokojenost: nejasnosti ohledně interpretací předpisů budou odstraněny, tendry více odpovídat pravidlům volné soutěže, kritéria výběru vítězů mají být jasněji definována a malí veřejní zadavatelé nebudou zavaleni byrokracií.

Veřejné zakázky si jasnou právní úpravu rozhodně zaslouží. Každoročně se přes veřejná výběrová řízení realizuje až 14 % HDP EU, což odpovídá polovině výkonu německé ekonomiky. Dosud se zadávání veřejných zakázek na unijní úrovni řídí souborem čtyř směrnic: o dodávkách, o službách, o stavebních pracích a zadávání v síťových odvětvích.

Obsáhlá legislativa z let 1993-1998 připouštěla různé interpretace a vedla ke sporům. Prvním cílem čerstvé novely je proto zjednodušení platných předpisů. Do budoucna budou existovat pouze dvě směrnice: o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na dodávky, služby a stavební práce a o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek v oblasti vodního hospodářství, energetiky a dopravy. Národní legislativci a všichni novelou dotčení by se však neměli předčasně radovat: první z obou směrnic má 84 článků, dvanáct příloh a obsáhlou preambuli, u druhé se EU spokojila se 75 články, 26 přílohami a mnohoslovným úvodem. Součet dělá pět set stran textu.

Oddechnou si jistě firmy v sektoru telekomunikací. Ty z novelizovaného předpisu vypadávají. Podle Bruselu postoupilo otevření tohoto sektoru konkurenci tak daleko, že už žádnou z telekomunikačních firem nebude nutné "trápit" při stavbě vysílačů nebo zadávání reklamy složitou procedurou výběru dodavatelů.

Potěšeni budou i zadavatelé menších zakázek, kteří se dosud pohybovali nebezpečně blízko cenového limitu rozhodujícího pro výběr podle unijních pravidel. Novela zvyšuje cenové prahy pro evropské veřejné zakázky pro státní orgány a příspěvkové organizace z dosavadních 130 000 eur na 162 000 eur. Pro samosprávné územní celky a další subjekty financované z daní bude platit limit 249 000 eur (dosud 200 tisíc) a pro zadavatele v sektorech vodního hospodářství, energetiky a dopravy 499 000 eur (dosud 400 tisíc).

U stavebních prací se zakázka stane nadlimitní, pokud přesáhne 6 242 000 eur (dosud pět milionů).

Mezi zjednodušení patří i podrobná úprava elektronického zadávání, které by měly umožnit všechny členské státy tam, kde funguje elektronický podpis a je možné jasně stanovit parametry plnění. To znamená, že z elektronických aukcí zůstanou vyčleněna jen výběrová řízení na zboží a služby zahrnující těžko vyměřitelné výkony.

Dobrou zprávou pro uchazeče z nových členských zemí je to, že se EU nedohodla na striktní definici požadavků na kvalifikované dodavatele. Naopak zavádí (až na výjimky) systém vzájemného uznávání národních dokladů o kvalifikaci, a to včetně výpisů z národních seznamů kvalifikovaných dodavatelů.

Podobně se přistupuje i k certifikaci dalších kvalit uchazeče (systém řízení jakosti, ekologický management atd.). Důvodem pro diskvalifikaci budou napříště nejen trestné činy, dluhy nebo jiné prohřešky a problémy, zájemce o zakázku může vypadnout ze hry třeba i kvůli nerespektování směrnic EU o zákazu diskriminace na pracovišti.

Vleklé dohadování mezi Radou EU a Parlamentem, za kterým dělá novela tečku, způsobil verdikt Evropského soudního dvora (ESD) v kauze "finské autobusy" v roce 1999. ESD rozhodl, že nejvýhodnější cena může být až druhořadá, pokud zadavatel v podmínkách tendru jasně uvede, že dá přednost ekologičtější nabídce. Své kritérium musí však jasně formulovat, aby mu nedávalo prostor k nekontrolovatelné volbě vítěze. Pokud souvisí ekologické hledisko přímo s cílem, který chce zadavatel výběrem naplnit - což bylo v případě nákupu autobusů městské dopravy radnicí v Helsinkách zřejmé - může dostat přednost méně hlučný a špinící autobus před levnějšími vozy.

Rada a Parlament se nakonec přidržely soudní dikce, vedle ekologie však připustily (uvedením v preambuli) podobnou možnost užití sociálního hlediska. Určité druhy nadlimitních zakázek si mohou členské státy vyhradit pro chráněné dílny a programy, zajišťující práci handicapovaným občanům.

Stejně tak lze při zadání zakázky na veřejnou budovu vzít v úvahu, nakolik myslel projektant na osoby s tělesným postižením. Klíčem k zakázce je jednoznačně definice kritérií výběru v zadávací dokumentaci. Zadavatel je povinen stanovit kritéria jasně a nediskriminačně, aby je mohli splnit i uchazeči z jiných členských zemí. Musí také stanovit váhu jednotlivých kritérií nebo seřadit kritéria výběru podle důležitosti. Od tohoto zadání se již nesmí odchýlit.

Český zákon o veřejných zakázkách, který ještě nenabyl platnosti, čekají další změny. Ačkoli se některé předem známé novinky z dílny EU (například váha jednotlivých kritérií výběru, elektronické zadávání) do textu dostaly, norma pracuje s dosud platnými unijními cenovými stropy. Doplnění bude nutné všude tam, kde přináší novela směrnic EU změny.