Dnes je Čtvrtek, 12. prosince 2024, svátek má Simona
Kontaktní E-mail  

reklama - Sdružení Veleta, o.s.Reklama
 Články   Legislativa   Pomůcky   Adresář služeb   Poradna   Periodika   Servis pro NNO   Diskuse   Ankety   Kontakty  


Vyhledávání

 
hledat v textech článků
pouze ve zvolené rubrice

 
Rubriky

Akce
Auto-moto
Bariéry
Bydlení
Finance
Internet
Inzerce
Jak na to
Legislativa
Literatura
Média
Názory
O nás
Politika
Pomůcky
Poradna
Příběhy nevidomých
Rozhovory
Servis pro NNO
Služby
Sport
Stalo se
Volný čas
Vzdělávání
Zajímavosti
Zaměstnávání
Zdraví
 
Nejčtenější články

 
Naposledy přidané

 
Info E-Mail

Máte-li zájem přijímat novinky našeho webu, zaregistrujte se.

 
   odhlásit

Počet odběratelů: 7005
 
Webinfo


 

08.06.2005, 07:19 - rubrika " Příběhy nevidomých "
Příběhy nevidomých: Omyl mladého průvodce

Do stanice se blížil vlak. "Hele, vyhlídni nám místo vedle nějaký kočky!" popichovali tři nevidomí sportovci mladého průvodce. Ten se horlivě snažil vyhovět. Byla to jeho první práce s nevidomými, když nepočítá školení, kde bývá všechno jenom "jako". Život je daleko pestřejší. Ale nelitoval, že se k této pomoci nabídl. Chlapi ho samozřejmě přijali do party, vysvětlili, co od něj na hřišti a po cestě potřebují, vyslechl si i pár nových vtipů. Jeho dnešním posledním úkolem bylo dovést je ke dveřím vagónu a poradit, do kterého kupé by si měli sednout. Vlak ve stanici čeká jen chvíli, na nástup a opětovný výstup by mu nezbyl čas.

"Může to být blondýnka?" zeptal se pro jistotu. "Sedí sama ve třetím kupé."

Jak to Libor uslyšel, odstrčil kamarády a cpal se do vagónu jako první. Rychle odpočítal jedny, druhé, třetí dveře a tam se zastavil. Na kamarády, kteří šli za ním, zavrčel: "Nevidíte, že je tu už plno? Jděte zpátky!" "Á, náš donchuán, no to nebudeme rušit," utrousil Jarda a požádal o místo pro sebe a zbylého kamaráda ve druhém kupé.

"Doufám, že vám nebude vadit, když si přisednu," spustil Libor hlasem, jemuž by žádná kráska neměla odolat. Neozvalo se sice nic, ale to ho neodradilo. Pokračoval o tom, jak smutno bývá člověku, když má cestovat sám, a což teprve, když ho doma nikdo nečeká. Nastínil vidinu útulné vinárny, kterou zná a kde je tak příjemné posezení a popovídání… "No tak, řekněte přece něco," žadonil, když už se snažil asi 15 kilometrů. "Chlape, budete mě votravovat ještě dlouho?!" zavrčel silný mužský hlas. "Vy asi budete ňákej vadnej, že jo?"

V Liborovi by se krve nedořezal. Jak se tohle mohlo stát? Že by mu to ten klučina provedl schválně? To přece ne. Třeba má ten chlap dlouhé vlasy a přes okno se to nepoznalo, ale na to se ho přece zeptat nemůže. Anebo… Z vedlejšího kupé se ozval dívčí smích a pak hlasy Liborových kamarádů. Vyběhl z kupé a přešel do vedlejšího vagónu.

"Vlastně ti musíme poděkovat," spustil Jarda při příštím tréninku. "Kdybys nás z toho kupé nevyhodil, neseznámili bychom se s Lídou. Je moc fajn a prý s námi někdy vyrazí na výlet. A víš, že je to taky blondýnka?"

Libor si vzal stranou mladého průvodce: "Jak jsi přišel na to, že ta slečna sedí ve třetím kupé?" "No, přece - počítal jsem okna." "Tak teď už je mi všechno jasný. A ty si pro příště pamatuj, že první okýnko bývá obvykle od záchodu!"

Autor: Stanislava Krajíčková
Zdroj: Povídka vybrána s knížky S bílou holí
Zpet ZpětTisk upravit pro tisk
 
Komentáře ke článku
Infoposel.cz nezodpovídá za obsah příspěvků a vyhrazuje si právo smazat ty příspěvky, které budou obsahovat vulgární výrazy nebo poškozovat dobré jméno tohoto webu.
 
* 21.07.2007, 19:06 - Čtenář :
Dáša: Myslím, že tato povídka je úplné sci fi, život nevidomých takováhle legrace ale vůbec není. Bylo by však nesmírně příjemné, kdyby byla...
 
Jaký je Váš názor?

 
Do pole "kontrolní kód" opište prosím číslo z následujícího obrázku
kontrolní kód

Kontrolní kód :

Copyright © 2000-2024 Sdružení Veleta, o.s., Developed by Robert Zaborowski, Pulzní magnetoterapie