Dnes je Čtvrtek, 12. prosince 2024, svátek má Simona
Kontaktní E-mail  

reklama - Sdružení Veleta, o.s.Reklama
 Články   Legislativa   Pomůcky   Adresář služeb   Poradna   Periodika   Servis pro NNO   Diskuse   Ankety   Kontakty  


Vyhledávání

 
hledat v textech článků
pouze ve zvolené rubrice

 
Rubriky

Akce
Auto-moto
Bariéry
Bydlení
Finance
Internet
Inzerce
Jak na to
Legislativa
Literatura
Média
Názory
O nás
Politika
Pomůcky
Poradna
Příběhy nevidomých
Rozhovory
Servis pro NNO
Služby
Sport
Stalo se
Volný čas
Vzdělávání
Zajímavosti
Zaměstnávání
Zdraví
 
Nejčtenější články

 
Naposledy přidané

 
Info E-Mail

Máte-li zájem přijímat novinky našeho webu, zaregistrujte se.

 
   odhlásit

Počet odběratelů: 7005
 
Webinfo


 

20.04.2005, 07:18 - rubrika " Příběhy nevidomých "
Příběhy nevidomých: Pýcha předchází pád

Je letní kladenská noc. Jen "pejskař" někde volá na Dana. V dálce si zpívá dvojice, vracející se z flámu. Pouliční světla osvětlují odrazky na mé bílé holi. "Dnes si, kamarádko, spolu zopakujeme celou trasu, až k autobusovému nádraží!" Pevně ji sevřu v dlani a už si to ťukáme. Učím se samostatně chodit v místech, kde nejsou auta ani sloupy.

Z minulých dní si pamatuji - čtyřicet kroků k chodníku, padesát rovně, přes parkoviště dvacet pět, deset a zahnu doleva. Pak ještě sedmdesát sedm a pink, hůl ťukne do plechu čekárny. Poprvé přejdu pomalu - výmoly, tráva, obrubník, to všechno mě utvrzuje, že jdu stejně jako včera. Udržím směr i přes parkoviště? Tam mě nepovede žádný obrubník. Ano, jen malé vybočení. Proto znovu, alespoň ještě třikrát! Ráno to zkusím před zraky vidících lidí.

Školáci se napomínají: "Nesměj se, von je slepej!" Jen zpola to vnímám. Myslím na počet kroků, udržet směr, vyhnout se lidem, nevstoupit do vozovky, včas odbočit k zastávce. Další dny už chodím s jistotou, zdánlivě beze strachu.

V noci zkusím jít i tak rychle jako vidící! Za tmy nemusím hlídal děti a kola, mohu si rukou hmátnout, na jaký strom jsem ťukl holí. Ta radost! Jdu tak rychle, že bych snad stačil i staršímu chodci s dobrýma očima. Najednou - rána do holeně. Nohy se podlamují a já padám na kapotu auta. Kde se tu vzalo, uprostřed chodníku? Hledám pod vozem zakutálenou hůl. Podařilo se mi vstát, ve dne by to vypadalo asi dost komicky.

Kdybych se mohl alespoň na někoho zlobit! Vyhláška ale dovoluje parkovat jednou stranou vozidla na chodníku. Tak se zlobím zase jenom na sebe. Měl jsem takovou radost, že už umím chodit rychle a sám. Při poznámkách, že tu slepotu jenom hraji, jsem nevěděl, zda mám být roztrpčen za podezření z podvádění, nebo hrdý, že umím chodit tak bezpečně. Srážka s autem to ale vyřešila. Ani na chodníku nemám právo na pýchu, jinak přijde pád!

Povídky pocházejí s knížky S bílou holí - www.nevidomi.cz

Autor: Viktor Sedlář
Zdroj: Povídka vybrána z knížky S bílou holí
Zpet ZpětTisk upravit pro tisk
 
Komentáře ke článku
Infoposel.cz nezodpovídá za obsah příspěvků a vyhrazuje si právo smazat ty příspěvky, které budou obsahovat vulgární výrazy nebo poškozovat dobré jméno tohoto webu.
 
Žádné.
 
Jaký je Váš názor?

 
Do pole "kontrolní kód" opište prosím číslo z následujícího obrázku
kontrolní kód

Kontrolní kód :

Copyright © 2000-2024 Sdružení Veleta, o.s., Developed by Robert Zaborowski, Pulzní magnetoterapie